K určení, zda je vodní zdroj (vrt, studna) vhodný pro přímé napojení do zavlažovacího systému slouží hydrodynamické zkoušky na hydraulické parametry (čerpací a stoupací zkoušky).
Čerpací zkouška studen a vrtů stanoví vydatnost a ověří vliv čerpání vody na okolí.
Hydrodynamické zkoušky jsou prováděny nejčastěji pro upřesnění vydatnosti a kvality zdroje podzemní vody. Jsou důležítým podkladem pro stanovení optimálního a maximálního množství odběru podzemní vody ze zdroje. Z toho vyplývá, zda je zdroj vody dostatečný např. pro potřeby zásobování vodou, zavlažovací systém, apod. Dle důležitosti se stanovuje délka hydrodynamických zkoušek.
Hydrodynamické zkoušky se skládají ze dvou částí:
Výsledkem zkoušek je v neposlední řadě optimální navržení technologie čerpání vody.
Při čerpací zkoušce je do vrtu (studny) zapuštěno ponorné čerpadlo do předem určené hloubky. Z vrtu je čerpáno konstantní množství podzemní vody a ve stanovených časových intervalech měřen pokles hladiny vody v čerpaném vrtu. Pokud jsou v blízkosti další zdroje – studny, vrty, rybníky, vodoteče, …, jsou zpravidla měřeny též.
Tato měření jsou vstupním podkladem pro matematický výpočet vydatnosti zdroje vody. Pro měření vydatnosti se používá cejchovaný vodoměr, kontrolně se měří množství čerpané vody do kalibrované odměrné nádoby.
Stoupací zkouška následuje ihned po ukončení čerpací zkoušky. Po zastavení čerpání vody je v pravidelných časových intervalech zaznamenáván nástup hladiny podzemní vody. Tato měření jsou opět využita pro matematický výpočet vydatnosti zdroje vody.
Měření a záznam naměřených hodnot (teplota, hladina a množství čerpané vody) se provádí manuálně nebo automaticky manometrickou sondou se záznamem do Dataloggeru. Výstupem z Dataloggeru jsou jednotlivé naměřené hodnoty v číselné podobě a v grafickém znázornění, z kterého je patrný vývojový trend v průběhu čerpání.
Nejdříve se připravuje lokalita, včetně zajištění přístupu k vrtům nebo studnám a instalace potřebného vybavení. Provádí se kontrola technického stavu vrtu či studny a měřicí techniky (např. čerpadel, hladinoměrů a průtokoměrů). Sestavuje se harmonogram čerpací zkoušky podle požadavků na rozsah měření.
Čerpání začíná postupným snižováním hladiny podzemní vody na požadovanou úroveň.
Průběžně se zaznamenává objem čerpané vody pomocí kalibrovaného průtokoměru.
Snímání hladiny vody v čerpaném vrtu/studni probíhá kontinuálně pomocí hladinoměrů. Data se zaznamenávají v pravidelných intervalech.
Odebírají se vzorky vody pro analýzu chemických, fyzikálních a mikrobiologických parametrů.
Sleduje se vliv čerpání na sousední zdroje vody a okolní prostředí, aby bylo možné posoudit případný zásah do hydrogeologických poměrů.
Na základě získaných dat se určují klíčové parametry vrtu nebo studny, jako je:
Maximální množství vody, které lze čerpat bez významného ovlivnění hladiny vody.
Schopnost horninového prostředí přenášet vodu.
Data jsou zpracována do grafů a tabulek, které přehledně ukazují chování zdroje během čerpání a jeho zotavení po ukončení testu.
Výsledky čerpací zkoušky jsou shrnuty v podrobné závěrečné zprávě, která obsahuje:
Před zahájením těžby podzemní vody pro zásobování domácností, průmyslu nebo zemědělství.
Při jejich plánování nebo hodnocení současného stavu.
K ověření kvality a dostatečnosti zásob vody pro dlouhodobé užívání.
V případě, že kapacita vodního zdroje neodpovídá potřebným parametrům pro přímé napojení čerpadla na zavlažovací systém, lze tuto situaci vyřešit umístěním vodního rezervoáru s dostatečnou rezervní kapacitou vody, např. vodní jímky.